Sonate N° 32 Op 111 II Arietta molto semplice e cant

...na stole svíčka pro děti 

co nikdy nepříjdou mezi nás:

Čas zvolna zapadá do noci;

milenci právě natahují své hladové dlaně.

Plamen svíčky se chvěje

a opuštěným je truchlivo.

To děti, které se jim nenarodily

sčítají prázdné minuty

Jsou stíny, které v mihotavém plamínku tančí

a sypou světýlka do dlaní milenců.

Možná, že budoucí vzpomínka už bude jiný obraz;

Možná se narodí dítě a zazní jeho křik.

Teď jenom plamínek prská na tmu

a v dáli milenci hladově polykají chvíle svého propojení.

Je noc Dušiček, které se nenarodily...

Z obrázků Lubici Lintnerovej/ ze mlýna

:U mlynáře na zápraží slunce na pavlači sedí

- hledí do oken:
Dobrý den má zlatá zrnka,
kde jste se tu vzaly?
 Z obilí se vysypaly,
milé slunko.
Dobře jsi je hlídal.
 Jak jsou pěkně naducaná;
pan mlynář se díval.
Mouka je z nich krásně bílá,
 chleba bude ze zlata.
Děkujem ti, sluníčko,

 že je díže bohatá!

Heart Chakra Meditation

 

vstup do mně, ó světlo posvěcené nebem: 

Je tma, vprostřed  sídlíš;

nevidoucí ví;  oslepení hledají cesty kde nejsi;

jen pozlátka mihotavá všedních dnů je vedou.
Mezi hvězdnou sférou- v její hlubině ležíš 

všeobjímající- na dotek;

v svých proměnách se proplétáš mezi námi. 

Nevidoucí ví, cítí tvou vůni, tvůj dotek, chuť tvých chvil...

Neopouštěj mně., buď mou součástí, prosím;

jedno zda ve spánku či bdění. 

Buď mým souzněním, prosím.

zapomenutá chvíle

Bylo to tenkrát; už je to dávno, a přeci včera, kdy první polibek otevřel lásku

Pět kroků v parku jednoho bosého rána - jen v rosu tráva oděná a zákoutí kašny pod vrbami My dva, sami - pět zbylých kroků mezi námi; kam usedneme v prvních polibcích zachycených do pouhých pěti kroků Sto roků čekání až se tak chvíle vrátí zpět!

4 věty pro měsíc

Buď zdráv , starče, který stále mlád a svěží hledíš nám do oken.
Sám a sám,jako já , když dívám se k tobě, nedohlédnu však tak daleko do tvé okenice; máš zastřeno.
Sám a sám jako já, mezi tisíci hvězdami .
Jednou přijdu za tebou a budeme si povídat zatímco básníci tu na zemi budou dál hledat rým, já vím

O životě

Život je svíce plamínek.
Život je světlo budoucího dne.
Kdo prohlédne uvidí sluneční paprsky šplhající oblohou jako sítě pavouka
kdo dotkne se, ten zabrouká si s chvějícím se nebem
Nezebe; cesta je do všech stran otevřená...
Zelená se sterým kvítím, i tam kde padá sníh...

Nečekjete na mně

Nečekejte na mě,
že půjdu také spát
až paní Mab rozhodí sítě
a v nich toulavé, černé mraky
do hvězdných sfér rozžene
Přižene také elfy a skřety
- tyhle světy nočních pohádek znám nazpaměť,
Jak by ne: S podzimním časem
rozvinu spolu se sšíráním šál malé Fantazie
- té uličnice prostořeké
a svezu se s ní do spánku.
Sled vyprávěnek dávných časů:
Nespím, prožívám pohádku….

Jsem tvým obrazem

Ne, nenajdeš mne;

vedle nebude můj dech

-ústa,kterých ses dotýkal,

kůže, která tě hladila;

Jsem v jiném světě

z něhož jsi pospíchal zapomenout.

A zatím každé probuzení

maluje ti obraz

- výkřik barev

jak jsi je pokládal do mé náruče

vždy, když jsme se probudili ze sna.