pátek 13. října 2017

Žehnám ti, Smrti

Žehnám ti, Smrti
královno Života zrozená z ňadra jeho,
 živilo svými činy mé dny
Kdo pláčou neznají čím se platí
a rozplývají tak perlami vteřiny, kdy
 mohli potkat Štěstěnu
zatímco jejich cesta uplynula až sem, ke srázu
kde sídlí už jen Zmar

úterý 15. srpna 2017

O noci a Kupci benátském

Stalo se tuhle za večera, když nešlo mi to spát
vzpomínky vycházely z šera, prý nemám se jich bát
a já se táhle rozbrečela...
...až stanul u mne nečekaně Kupec Benátský,
tolik  let, století už že spí věčností, Co že to autor o něm kdysi psal?
On náhle se mnou rozmlouval
"Mé dítě,co ty víš jaký je život chtíč?
I já ho miloval, a všichni se mi smáli
jak hrabavý jsem, plytký žid;
jenom co potřebovali, pak byli ochotni se přiblížit."
"I stal jsem se prý vážený, na chvíli pouhou;
Však tu historii, lidé znáte"
"A| ty se mne teď ptáš: Co že je život vlastně zač?
Pláč a naříkání, věčné bědování, putování? Snad;
I nade mnou vycházela ta vlahá, svěží rána, a vůně květin
táhlá jako libá píseň ptačí vzduchem chvěla se.
Co po kráse, když smrt je nedaleká?
A přeci také čeká nová, svěží zrození
Jsme koupení i vykoupeni z hříchu,
jsme zrazeni i očistěni; v tichu jsme milováni,
s halasem proklínáni
Všechno je jedna lež, když tomu chceš,
a pravda bolí často víc než lež.Vyber si, vyber,
jen smrt ať počká, však dočká se tě, až přijde na tvůj čas.
Svět utkal mezi mraky tolik, tolik krás,
že život těžko všechny dá ti darem.
Se stárem, truhlicemi vzpomínek je budeš vracet zpět.
Mohl bych vyprávět, ale hle, opět svítá,
je dáno mojím časem odejít
a vrátit klid kde Duše s Duší hádala se o tělo
Smrti to občas sluší, však umřít se nám často nechtělo"
A hodina co láme noc mi Kupce vzala nazpátek;
Blížilo se mé probuzení ze snu o věčném životě
v nahotě smrti daného přestrojení
Smrt není zlá, ona je jenom taková, že uchová
co uchovat je třeba
a proto trvá jako život sám






pátek 11. srpna 2017

Kam jsi mi, ptáčku, kam jen jsi uletěl?
Ptáčku, zpěváčku, křidélky když jsi nad domem třepetal
 v hejnu sis hrál na honěnou...
Ptáčku, panáčku na drátech jsi mi notoval trylky své
rozdávals je do ptačích šelestů na cestu
nám, kolemjdoucím, kolem sedícím, hledícím k nebi
Teď ptám se větru, dešťových kapek se ptám
kam zahnaly tě, kam?

pátek 4. srpna 2017

Tinnitus/ aneb rozhor pro bláznivé

Tak mluví ticho
když ho oslovuješ
 v domnění, že je přítomna
jeho paní, v lhaní
- tolik se ti podobá stínem
je-li stín hlas
Křičíš, aby tě viděli
smějící se
rozpačitému pohledu
té co ti rozumí
- jsi její bolest
která ji nehodlá opustit

pondělí 1. května 2017

Pod třešní máj

Políbili jsme se pod třešní
co se v ní probouzí míza
 ze zimního spánku
 ta milenka všech básníků
co lehá v květenství, tak sněhobílé
jak dokáže být nevinnost
 i nás z té chvíle opila
 a do očí nalila modravé moře nebe

 kol mne, kol tebe máj

Prvomájová noci

Já, Morana, v noci prvomájové
zde, před ohněm  slibuji všem
kdo hledají lásku v kouzlech této noci
uhořím, ale vrátím se
až žhavé plameny ženoucí  se do letních nocí
dny plnými žáru, vášnivým plozením Matky Země
budou znaveny, abych Rozjímání zas přivedla mezi vás, pošetilé
co chcete se zříci smrti jako vykoupení
proto mne do ohňů zase odhazujete
Vrátím se opět jako usínání, jako Věčnost
pak pochopíte, že i já vás milovala
 a nezříkám se života s vámi
co živi budete

sobota 11. února 2017

Kaštanovou alejí

Poslední paprsky dne dopadají na lampu
která  se rozžala v aleji, kde kaštany, ti starcové
co píšou každý podzim paměti  své roční úrody
a milenci co se pod nimi choulí čekají
až se ponoří do tmy. Den co den
stejně jako můj stín co vleču za sebou vzpomínkami
na dětské hry, na bílé květy, nevěsty budoucích plodů
na kaštánky v zelených kožíškách,
 na odlet listů co krvavěly touhou
a na samotu, která přichází, když všechno utichne.
Nastane noc, a lampa, maják pro ty co se zatoulají
bude čekat trpělivě opět na ráno
na jaro, na nové nevěsty, květy co se odevzdají novým plodům
Není kam spěchat; Z nebe se opět setřásají stříbrné hvězdy
aby utkaly cestu do spánku v bělostné peřině...

čtvrtek 26. ledna 2017

Nesoulad Duše

Svědomí a Vědomí se spolu hádalo
komu že zbývá víc málo
z Rozumu co Mozek rozdával
- tomu dal tomu dal-
aby se zdálo a aby se stalo
Tělo tak vyčkávalo co vlastně má se stát
Vědomí uspat a Svědomí odehnat?
Člověče, dej se rozsápat
na dvě poloviny, na dvě možné viny

pondělí 23. ledna 2017

Mé srdce, kam

Mé srdce, kam jdeš?
Mnozí ti lhali, když přísahali
Najdeš klidu, odpočinutí
Kde hrozí utonutí
Neříkali," uplaveš duši"
Netušilo jsi jak bolí samota
Tato bezbřehá pustina těla
Pohltila tě; kam jdeš
Prý není návratu z těch dálav
Splavem proplujem
A možná vrátíme se sem
Možná odejdeme
Kam jdeš a vedeš mne, srdce mé?

pondělí 2. ledna 2017

Novoroční rozjímánky s poetou

Básník a šiška salámu
I zazdálo se básníku
o verši dlouhém, předlouhém
z něhož by ukrajoval plátek po plátku
dychtivě vychutnávaje sousta
co mizela by dokud poslední špička
nevarovala...
...už nebude čím ozdobit chlebík vezdejší
Básník a pohár šampaňského
Zapěnilo to v myšlenkách
až lahodně sladce zabolelo
útrobami...
...je dobré přiťuknout si, moje rýmy
jinak skončíme zas sami
my a bolehlav
Básník a Nový rok
Tak už zas na práh vyšel poeta
kde rok se loučí s rokem
...popleta, vzal svoje veršování útokem
a teď se v něm motá spleteným krokem
A zatím slunečný nový rok
mu do okna promrzlého vstoupil
Vidíš to, milý poeto jak se starým jsi hloupil