Hejno vran

Nad pole spustlé vzlétlo hejno vran
nikdo je nechtěl, nebyly zvány
Obilí sklizeno; jen tu a tam nahý klas
a hlína hnědá, vydaná na pospas orbě
V torně zeminy ukrytý nový život  obnažen
na něm se konal ještě před chvílí vraní sněm
Hodovaly, klovaly, krákaly o štěstí
 a rozsévaly přitom do hlubokých ran zvěsti o zimě
Až nasycené vzlétly k oblakům
- jejich dům svět, kde je živobytí
A pole zpustlé tupě čeká
až spadne bílá deka  a dovolí mu spát.
Hlad vran zaznívá z nedaleka
- čekají, budou zas rvát poslední krůpěje roku