Klín

vnořeny do sebe čekáme doteky
 chci je hladit  laskající

 - a rozevře se květ -

dvě propletená těla
budou hladově sát budoucnost

Nechtějte  po mně, abych zatemnila slunce
- talíř, kterému se rozsypala na zem kuřátka
- nejdříve zimu opustily družičky zvané sněženky
- ta, urousaná blátem vlekla do ztracena zbytky lońské krásy,
-byla studená, tvářila se nevlídně
- potom nebesa navlékla moře beránků a začala je pást
- zem ještě zemdlená porodními bolestmi jara neměla dost trávy
- všechno začíná odznova, i jaro
-nechtějte, abych zatemnila slunce
- rozsypalo loukou zlatá kuřátka a vytahuje petrklíče
- otvírá zem svým hřejícím klíčem
- nechtějte více zatemnit slunce!