...Nad krajinu kolem se snáší sšírání, večerní čas
zimní čas; Přichází chvíle rozjímání
než přijde spánek; Co brání vlastnímu rozhřešení
po roce znovu se zpytovat?
Snad malost lidské duše ve vesmírném obzoru
co se přebrodila dalším rokem
k této chvíli, aby mne přesvědčila
Není malosti dokud žijeme neboť jsme
předeno přenášející nás samé ve vláknech
vzpomínek...
Hvězda za hvězdou se rozsvěcí krajinou
jakoby obloha osela nebe svícemi
nad našimi zemřelými; Dušičky pominuly...
Když se přebrodíme touto nocí
schopni milovat více než adventní dobou
zase se navrátíme do doby počátku Narození páně
Ježíše Krista do budoucích dnů
Počnu také já nové naděje; Večerní čas,
- ta dlouhá zimní chvíle adventu je opět se mnou
a já opět čtu si v duši co mne minulo, a na co čekám,
Zdali je naděje v té vesmírné maličkosti součástí mého života?
Zas je tu ta chvíle, kdy prostá novota voní novinami ;
Ta unylá, snivá chvíle přemítání; Nebýt v ní sami
v letokruhu budoucího života
neděle 29. listopadu 2015
sobota 28. listopadu 2015
Buď v pokoji, má duše
Buď v pokoji, má duše
dojdi požehnání
v cestě mého života
vyhni se strmým stráním
I růže ostny raní
a bodlák nese krásu
i kámen pro okrasu staví stěny
Vyhoštění opouští domovy
aby v jiném domě zaseli zrn
plodům budoucím, stromy sadili
Na chvíli mračna zastřou i nebe
rozlijí déšť slzí krajinou
Mnozí zahynou, aby se noví narodili
Odpusť těm, kteří poranili i myšlenky
naděje okleštili
neboť budeš i ty vykoupena od hříchů
až budeme končit tuto pozemskou pouť
ty a tělo,bude mu spočinout
až jej opustíme, odevzdáme v prach,
až na marách sečteme čím žili jsme
a čemu že patřil náš život...
dojdi požehnání
v cestě mého života
vyhni se strmým stráním
I růže ostny raní
a bodlák nese krásu
i kámen pro okrasu staví stěny
Vyhoštění opouští domovy
aby v jiném domě zaseli zrn
plodům budoucím, stromy sadili
Na chvíli mračna zastřou i nebe
rozlijí déšť slzí krajinou
Mnozí zahynou, aby se noví narodili
Odpusť těm, kteří poranili i myšlenky
naděje okleštili
neboť budeš i ty vykoupena od hříchů
až budeme končit tuto pozemskou pouť
ty a tělo,bude mu spočinout
až jej opustíme, odevzdáme v prach,
až na marách sečteme čím žili jsme
a čemu že patřil náš život...
pátek 13. listopadu 2015
Bože, dej mi odpuštění
Svítá další den
nad ránem žehnám se
s včerejškem co dal mi bolestí
a co radostí vzal
Pane Bože, odpusť mi život
který jsi mi dal
a já mu neumím dát tvou sílu
spoutaná přízemností
schod po schodu stoupám
za tebou a prosím, odpusť mi
neboť přicházím k tvému milosrdenství
abych se probudila a rozdávala
svůj život pro radost
těch co po mně budou hledat
své viny
Není zde viníků, jsou dny a noci
určené koloběhem, který jsi nám dal
abychom našli sami sebe, ódu pro radosti
nad ránem žehnám se
s včerejškem co dal mi bolestí
a co radostí vzal
Pane Bože, odpusť mi život
který jsi mi dal
a já mu neumím dát tvou sílu
spoutaná přízemností
schod po schodu stoupám
za tebou a prosím, odpusť mi
neboť přicházím k tvému milosrdenství
abych se probudila a rozdávala
svůj život pro radost
těch co po mně budou hledat
své viny
Není zde viníků, jsou dny a noci
určené koloběhem, který jsi nám dal
abychom našli sami sebe, ódu pro radosti
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)