variace na čínské motivy

zavolej mi kam až dolétl

můj malý ptáček

co jenom křidélka roztáhl

a rozletěl se 

nad padající listí líp:

Nepočkal na sněhobílá peříčka

až rozletí se jeho krajinou;

smutno mi bude...

Jak se vyvolává láska

Navlékni na mně hedvábný šál
dotykem pohladí mé tělo
souzněním, v něm polibky
se nás dotýkati budou,
šálit nás
neslyšitelným šumem zvíří
pýřící se studánku v očích:
ponoř se do nich
jenom tak vpluji do tebe,
má lásko

Yves Duteil - Mélancolie

mám, já svá přání mám, 
do písně je všechna ukrývám, 
kdo neslyší, nikdy neuvidí co cítí moje srdce, 
když ke kytaře s večerem usedá
a o nich si s ní tiše povídá: tak zní píseň má.....
má lásko

Otevření snu:

Otevřela jsem dech
a ihned se jím rozlila láva ze žhavého srdce,
které vstoupilo do jeho okenice.
I uviděla jsem co nánosů smutku,bolestí a stresů
jej obaluje co těžké bahno;
počala jsem hned uklízet,
sázet voničku úsměvů znějících písní,
pro oči slunečního svitu
a vůně čerstvé vody

Teď už může vstoupit sen...

Zaklínač spánku

Hodně jsem  jednom víkendu cestovala, a tak se stalo, že mi odešel spánek; naplněna dojmy - proplétaly se my myšlenkami jsem nemohla. I přivolal se mi Zaklínač spánku. Jaký, že byl? Tu jest...

To nejdřív uzavřete oči,
pak přivoláte převozníka
- myslím, že Hádes se mu říká;
jenom tak zlehounka,
a proplujete tmou
k obloze stera hvězdiček
-pase je pasáček co se mu také Luna říká,
má duši poetika;
a tmavá řeka kolem stéká stále níž,
blíž a blíž krajině Fantazií zvané:
- v ní se to žije, Pane!

Zaklínač spánku začal čarovat
a už je ticho zbylo, počlo usínat...

Doma je i když...

Ty, koutku louky
v závětří bříz, ty,
zahrádko v dlani jeho
schoulená;
na tobě stero vůní,úsvitů,
pravá poledne i zšírání se probouzí
 a odchází za obzory
spát.

I tady jsem doma, 
i sem spěchám s návratem

pro svého přítele Romana Szpuka

pro společnou toulku probuzeným ránem: Od hor z hor/ od Šumavy do hor Krušných

;

 

Krůpěje  jemných nočních vandalů
- deště rozsypané střepiny
se vplétají do mlhavých par
odkud je nebesa nabírají
děravými pažemi
strnulých stromů
- vedou němohru
neboť zde se nemluví
Z hor do hor nesou oblaka
svítání mlhavým šálem
z mýtiny, z posedu, z pařezů
Slunce si teprve navléká nebe;
rozsypané střepiny nočních vandalů
zvolna zapadají do probuzených trav
a voní...
Buď zdráv, příteli
až doručí ti nebesa vzkaz:
V noci jsem nespala.

Že má bejt čistá - Zdena Lorencová

prameni čisté písničky od srdce tryskáš,
slyším tvůj tok, 
proplouváš myšlenkami, 
omýváš jejich břehy a  tvůj svěží tok
rozlévá se co příval  mezi nás....
prameni čisté písničky...

srdce

Slyšíš?
Ťukání
v pravidelných úderech
klepe  komorou
- poutník vytrvalý
jde a jde
vědomím:
Tu lenoch
vlekouce se
dere vpřed
tu neurvalec cpe se,
věrolomník neskromný
-a tady zní něžné
cvrdlikání, zvonkohra
láskyplných dotyků;
To srdce, slyšíš?
Je tu doma...

Když pláčí ženy

Přesýpajíce písečné duny
v očích mají moře plné perel
a odrazů bouří, zní dálkami:
Tak daleko dorazily v citu,
tak hluboko se propadl svět
kam kráčely a nesly kříž;
a najednou nemohou:
Přesýpají písečné duny,
svou tesknou píseň letící krajinou:
Pláčí..

pro milého:

Lásko, nespěchej,
vánku co nocí letí zašeptej polibky,
 do objetí  zabal sny  a v očích zapal plamínky
Vklouznu ti do náruče podobná  noční vážce:
 Jen nespěchej...