Vítej, Smrti, má drahá přítelkyně
ležím ti v klíně zatímco jiní mi o tobě lžou
Jsi prý smuteční dámou co na sobě nosí černý šat
kdo viděl umírat
Kdo umřel ví, sluší ti květinami protkaný, veselý háv
plný dobrých zpráv o žití v bezčasí, svlečený z těl
těch těl co bolela; A hudba, která zněla při poslední cestě
proč plakala? Jako pozůstalí?
Jsou ještě neznalí spasení, já vím
ve tvém klíně ležíc poslouchám o další dimenzi, která mne čeká
Život je řeka, a já ji přeplavala na druhý břeh
tělo jsem odevzdala, ptáci roznesli co zemi jsem vrátila
Nahá Duše tu zbyla, a ty mi vyprávíš co mne čeká
Smrt, má přítelkyně, to je řeka, kterou jsem uplavala
tvůj klín, který mne pochoval
Pozůstalí, neplačte už.
Snad v růži rozkvetu, až budete vonět, budu to já
nebo jen prostá, pomněnková, na louce ukrytá vás vítat
Nebe je řeka kam jsem připlavala, obejmulo mne, Duši
kam pozvala Smrt, abych zůstala než se vrátím,
