Přítelkyni:

Chtěla bych ti říct
- slova jsou mlhovým oparem stlačeným v údolí kde leží srdce.
Chci být sluncem a zvednout jej k nebesům kde mají dům duše
 a kde je tak lehce plout.....

Rozhřešení

Až odevzdám Zemi co mi dal Bůh
jaký že dluh mi zbude?
Chudé bylo mé žití, řekla bych;
však Bůh mi odvětí: Jaký to hřích!
Měla jsi srdce, v něm poklad nad jiné
dal jsem ti lásku....
Snad mi promine i pláč mé malosti
dopadající na kosti co rozpadnou se v prach
Máš perly na řasách, řekne mi
rozsypají se po zemi a dají vláhu usychajícím.
Tak, kající se odevzdávám Zemi co mi dal Bůh
Jsem prach, jsem vzduch, jsem bohatstvím všem budoucím
co ještě neví, že jsou vším.