....až....

Až projdeš nebeskou branou
zeptej se oblak zda až sestoupí na zem, mezi nás
přinesou klid našim duším
než rozletí se do všech stran
zda přijdeme za tebou
budou - li plakat, lidé či oblaka
a vzrostou li ze slzí nové, silné stromy
rozkvetou květy, či zem pokryje nový sníh
Tak dlouhý čas na tebe budu čekat
než nás zase svede čas do jednoho klína....

Vzpomínky

Sedíce před zrcadlem češu si vzpomínky
Zlatý vlas proplétá se mi prstýnkama
Zas sama vzhlížím si do tváří
Maminko, záříš tam úsměvem
S tatínkem podáváme ti dlaně
Na ně spadal všechen ten čas
Vpletl se do hlasu nesoucí pohádky
To se stmívalo na obloze
A my blaze usínali v naději, malí že nevyrosteme
Kde jen jsou pramínky co tryskaly v lásku?
Na čele sečetla jsem vrásku
K ní roky co nás rozdělily, já dospěla
Vy jste se vytratili. Kam?
Do srdce, do obrazu, do vzpomínání
Jste strání, kterou procházím znova a znova zpět a tam
Když češu si vzpomínky u zrcadla
Když vzpomínám