Modlím se tmou

Bože můj, Ježíši Kriste,
 jež jsi na nebesích
modlím se k tobě
zatímco světlo zatím uléhá do tmy
- usnout bývá tak lehké
 a procitání pak jako nové zrození
naváže nit života mého s věkem
předešlých a budoucích po čas
 života
-
Neopouštěj nás
aby znovu vstalo i světlo
z náruče tmy
a s ním odpouštění

Požehnaní buďte;

Pokoj všem domovům

v Kristu zrození, ať září

tisícero hvězdným nebem

v pokojích světýlky rozžatými

 pro radost dětí, srdcí vzkříšení

všech zemí světa.

Mezi cizími jako mezi svými

duší blízkými; v tento den

požehnaní, všem daru přeji

Odcházím

Odcházím
a planeta Zem se točí dál
vše krásné tady zanechávám
pro vás, mí drazí, tak zavřete mi už oči

Advent pro ty odešlé

Maminko, mámo v nebi
táto, tatínku co jsi s ní
když večer se rozsvítí na obloze
mezi hvězdy se zatoulám, hledám vás
 a je mi blaze, že někde tam čekáte
 v míru duší, a sluší vám
bez těla bolného, bez hlav starostí
hostíte mne, smířením mezi námi
Už dávno nejsme sami
svět se nám rozrostl o ty co přijdou
Budou jiní, a budou nám podobni
možná i osudem.
Zdalipak oni přijdou posedět spolu
až mi tu nebudem?

Až odejdu

Až odejdu z tohoto světa
můj Bože, dej klid a mír duším
které opustím neboť jsi láska
která mne provázela vším kolem
s jarem, když roztávala Zem
létem, jahodami na rtech v polibcích
podzimem, sklízením plodů z nich
 a zimou pak, v závějích schovaný stříbrných
zněl i mně smích rolniček péřových
Tudy jsem chodila, prosila
Buď při mne, abych odevzdala
co vše jsi mi daroval

Prý blázen jsem

Prý blázen jsem
o mně říkají,
 hledají skvrny na mé duši,
ale mně to nevadí
mám v srdci píseň
ladí ji duše básníka
aby jak oblaka lehká
vznášela se na krajinou
posetou bodláčím
Kudy kráčím tam květy se zvedají
i v ledové krajině rozeseté
hvězdnaté nebe uprostřed pláně
Slyšíte zvonky? To zpívají mé stopy
a vedou zbloudilé poutníky
do náruče chápající, že někdo zabloudil

...chce se nám žít...

Větérku hrající si v koruně staříka,

vánku co rozhazuješ jeho krvácející listoví

jak zlaté krůpěje krajinou ženeš je

je podzimní čas plný chmur

 a i ty se za chvilku změníš

ve van, ve vichr

a rozletíš se s nimi 

rvát se o život

zatímco nahý stařík bude dál trpělivě 

čekat na jarní dotek

až se i ty, znovuzrozený vrátíš

navlékat poupata ze kterých se narodí

vše co jsme pohřbili

Listopad

Myšlenky letící jako ptáci
rychlostí oblak v zapomnění
co minulo už dávno není
- mrtvolné tlení sní znovu o životě
Nad hroby  rdí se plameny svíce
a korálky krvavých jeřabin
zas dítě navléká si
Co zbylo krásy v cárech strhaných
ví vítr co se plazí obnaženými korunami
- slunečním dotekům se brání
Zas zbudeme si s výčitkami sami
co bylo kdy v životě mezi námi

...havrana zní zas krajinou volání
,,již nikdy více, již nikdy více,,

Naříkání vrby

Když vodník sedával mi v koruně
-  ó, to byly ještě časy!
Teď padají mi do tůně
jen mé předlouhé zlátnoucí vlasy
co brzy budou za uvadat
a já budu jen vzpomínat
- pohádko mého mládí, kde jsi?

Tam, do nebe

Propluji ráda pěnou oblaků
až tam do mraků, stratosférou zmizím
- ti co se ptají na Boha ho neuvidí
krajina ráje je ještě cizí-
Vidina Duše je srdci blíž
Tam počkám na tebe, můj klide
moje spočinutí, na Zemi není zbytí
než životem na konečnou až jít
krajinou věčnou, my nevděčníci

Zas jednou budu sama spát

Po polštáři zůstala rozprostřená něha

 položila je tam dvě obnažená těla

když hořela, zažehnutá touhou

- něha je poraněná o slova-

a já zas jednou budu sama spát

zatímco ona bude pomalu vyprchávat

do svítání, aby rozetřela na rozloučenou

do mých očí rosu sebranou z červánků

zatímco ty spíš( MAMINCE

Zatímco ty spíš
spřádám vzpomínky
do obrázku
-
tvou lásku
pohlazení
něžná
probouzení
uspávanky
do klína
spočinu
až přijde
čas
zas
začít
od začátku

Jarní větrno

Pískáš si světem, jenom tak, svobodný jak pták
po táhlých úletech zhlazuješ hlas do lásky vlnění
listovím tancuješ, pupeny od květu svlékáš....
             -
 nikdo tě neuchopí, svobodný jak pták ,
nic nečekáš, všechno máš v své moci
 nic neplatíš, všechno skoupíš
         -
chvíli divoch, chvílí klouček, svobodný jak pták
nikdo tě nikdy neuchopí
pískáš si světem jenom tak

Mami, tati, vy co jste v nebi

-NENÍ ŽIVOTA KDE SMRT BERE SI, JE ŽIVOT KDE PŘEDÁVÁ-
Vita mors est et vita qui transit
Jsme strom, a míza naše pulsuje
do vyhnání nových letorostů
prosti od zbytečných příkras,
holí odevzdáme zemi co bolí nás
na odpad tlení

pupeny jar nám nadělí dalších prostých květů
pro budoucí zdravé, vonící plody moudra

Beránku Boží

Beránku Boží, jdem, lidé cestou dalekou
trápení pozemské před sebou, v radosti prostí sdílíme
co v životě nás nemine. Tys nesl kříž
 a korunu trnovou; je naše tíž, co v údělu až pominou
v údělu všeho sdílení jak život náš se promění
jak jara zmaru kraj opustil, i ty nás vede na poušti
 a otvíráš srdce co studánky čerstvé vody
žízní nás nenecháš zhynout, láskou dovedeš do svobody
vzkříšení, z něhož vstává i další naděje, kterou nám dáváš

Nepomineme kdo milujeme, beránku Boží

Já, smrt

Oděli jste mne do černého
na hlavu dali jste mi místo mého jasu
pro okrasu cár těžkých těžkých mraků
 kde zmizela moje svatozář
- gloria mea a me longe-

místo nich pláč rozmáčí vám samým duši

Nesluší se plakat, vysvobození

dopřejte zemřelým z otroctví těla

míru přejte těm co na věčnost odchází

26/5000

Předjaří

....a opět zavoněla mechovina tlením
loňského roku zmařených travisek
zmrtvělého jehličí, hnědého
stejně jako zem co ho pohltí
jen co vyrazí nové pupence
...hladíce první jehnědy kočičin
a poslouchaje z prvotních trylkování
ptačích milostných árií
také já ožívám v předjarním hávu