Básničky- cestičky

Básničky- cestičky sázené slovíčky, kde máte patníčky 

kam bych se usadila a dívala bych se skrze vás na čas máje, čas lásky;

nebo bych prošla se prvními vlásky, stařecké vrásky bych v nich ohmatala? 

Ó, třeba bych se smála nad slovy šťávy první čerešniček, 

nebo bych sklízela ze strouhy z prvních tu podbělíček....

Ba ne, básničky, cestičky, zatoulal se mi ve vás můj pantoflíček zvaný rým

Hrál si na zimu a přifoukl do mysli závějí

Tož, k románu ve zkratce se projdu raději,

je lehčí ho číst než obracet ve vás slova co za listem list ..

Snad příště vydám se po stopách rýmů

 a znovu a znovu vás budu číst

optimistická v pesimismu

Nevěš hlavu, není ti dáno
být víc než slunce
co vyšlo ráno
vždyť mraky se skupují na obloze
a stejně přejdou
krátce či dlouze, co na tom
strom rostoucí do nebe
se stejně tak nedotkne
jeho výšin
-Tišina duše je klid
který je uložen
jen a jen ve tvé hlubině

Až budou padat hvězdy

 Až budou padat hvězdy bude zas temná noc
-To jenom závoj, opona zastíní slunce jak praví hvězdáři
-Hvězdy jsou děti, jenom zazáří, a drobný pláč je rozsype krajinou
-Přeji si uchopit ten klid, že vše je jak má být
-Řekl jednou starý pán a složil ruce v klín, oči otevřel dokořán
-To bránu k duši dal všanc odchodu, ať dají jí křídla nebesa
-Až poletí k nim, do jejich náruče, ať nepláčí ti co zůstávají
- I pro ně přijde si čas