Poslední noc Ferdinandova:
humorná nadsázka divadelního děje
Zatímco vrah už seděl v nočním kupé a těšil se na poslední večeři, v divadelní šatně seděl roztoužený císař Ferdinand a myslel na svou milou.
Dnes bude večeřet sama.Musí dokončit svou divadelní hru.
A z košile mu prosakovala čůrkem krev:
„Píchl mě jako prase na porážku!“ zlobil se.
„A zrovna před posledním výstupem!“
No, nic.
Zrcadlo ukazuje trpící obličej a svačinářka ne a ne přijít s kafem, které si objednal.
V tom zazvonil zvonek začátku posledního děje.
Zvuk mu připadal jakoby zapnul telefon :Crrrr!“
Statečně se postavil a vydal se na jeviště.
Samozřejmě: svačinářka žvaní s rekvizitářkou a popíjí jeho kafe!
Měl by na ní zařvat, ale mávl rukou. Císař, který by dal najevo city?
Chladokrevně jí pokynul a vkročil dohrát svůj kus.
Zavražděný.
Vlak právě dojížděl v dáli do stověžatého města a vrah se chystal na výstup z vlaku.
Dohráno.
Císař Ferdinand, zastřelený svléká svůj hábit politý krví červeného vína a smutný důchodce od dnešního dne naposled pohlédl do zrcadla.
Vrásčitá tvář svléká masku. Stává se lvem salónů a vyráží do ulice.
Vrah, který vystoupil z vlaku odhazuje knížečku do odpadkového koše. Dílo bylo dočteno a tak se může znovu vrátit do všední noci.
