pátek 31. prosince 2010

k Novému roku:

...nastává nové, tiché ráno
stříbrnozlaté - do oken
nahlíží po špičkách; váhavé vstávání
čekání co bude

Dvanáct posledních úderů  posledního dne, poslední hodiny
Jsme hrdiny i bezmocnými
Hrdiny, že jsme mohli přeletět
Bezmocní, že už nemůžeme zpět...

čtvrtek 30. prosince 2010

středa 15. prosince 2010

Ladova zima


Bílé kopečky smetany sypané do kotlíku
jemně jako by praštěly - stříbrně zrní
ba, studí nosy!
Ujíždíme po nich a srdíčka nám hřejí mládím
Prostí a bosí v myšlenkách - dávno už tomu bylo
Takhle že to pan Lada maloval?
Sněhuláci, mrkví nosy, uhlík z očí,
starý kastrol místo čepice
hrají s námi koulovanou jako kdysi 
vprostřed vesnice
Rybník, vrba košatá, starý vodník třesoucí se nad ledem 
co mi dětska dovedeme!
Pohádkové vyprávěnky - tetky nad peřím co derou
"Kterou dnes?" Mikuláš, ztratil plášť, vzal tě čert 
do pytle,strašpytle!

Špalíček co byl pastelkou , papír od starého hokynáře přísné tváře

a čarami náhle vzniká celé vyprávění.
Že není?
To ví maličký klouček, Lada Josífek to je
kdo tyhle vyprávěnky střádá
až tady nebude - My budem advent mít
a zase budem snít nad kopečky bílé smetany 
co jemně sunou se do kotlíků

Studí nám nosy, ale to nevadí; jsme bosí v myšlenkách

ještě včera dopekli jsme zbylé brambory v ohništi
pastvišti krav a koz se brodili
teď hostíme advent; dáme mu po kousku z obrázků 
ke snovým zastavením
Zazvoní zvonek a vstoupí Vánoce.

Snad, pane Lado sejdeme se opět po roce!

neděle 12. prosince 2010

....a začal nový rok

....opět se narodil
a dělá první nesmělé kroky
v stopách let minulých;doznívá smích
v přechodu chvil minulých a těch co přijdou
Někde si ještě zpívají.Z prvních vteřin doznívá i první pláč
- to samota šeptala co je zač, když druhý nepřichází, schází už.
Kolébku navléká zas  dvanáctero měsíců
- leden navlékl první šat;
bělostnou nevinnost zahalil do závějí
Otec- nebesa a matka- Země požehnaly Času, přejí
aby opět provázel dvanáctero bratrů, kmotrů
až navlékati dál budou darů domovině
v její že klíně spíme: Snad v míru, snad v závětří.
Bože, dej ať dál šetří tohoto času!

pátek 10. prosince 2010

Frederic Chopin - Nocturne no.2 in E-flat op.9 Performed by Vladimir Ash...

Až mě můj Hádesi povezeš

Co na tom, jestli bude svítat či sluneční svit odcházet za obzory
nebudu ptát se koho víc z nás si volí samota široširých obzorů
Hádám, že bude opět mlha stoupat nahoru a uzavírat cestu zpět, až povezeš mě příteli
k druhému břehu, kde už nebolí čas, protože není.
Je tam setmění? Nebo rozednění? Nevím a neptám se; Na to je čas
Počítám vlny, které nás ponesou. 
Bude to s noblesou? Nebo budou narážet tvrdě na skály, které zůstaly dál stát kde je opustíme.
Když sladce spíme a měsíc oblohou nás provází ,černočernou v hvězdném hávu
neumíme ještě číst   zprávu o budoucím, jen sníme:
Tvoříme báseň o možném čase, o možné kráse, o možném žalu.
Můj milý, příteli Hádesi, sedám si na tvou loď; pojď mi vyprávět jak to chodí,
když němě plujeme pustinou mlh. Je pustá?
Mlčíš. Jenom mé myšlenky mluví a mluví, nedočkavé.
Mám v hlavě staletí tvých poutí.; Ne, nermoutím se.Ani pozůstalé nezarmoutím
Loďka se kolébá jak náruč matčina, jak její klín tam na počátku, při porodu
Snad vyplujeme brzy, snad nenecháš  mě čekat dlouho v brodu tápání;
Žiji či nežiji?
Zvedá se odliv, odplouváš....
Necháváš prázdný břeh. A na něm já čekající na další příliv dalších nocí.
Zapomněl jsi mi pošeptat; Já vím. Jsem ve tvé moci.Můj milý Hádesi, příteli v mlze
jedině ty neumíš lhát neb víš kdy přijde náš čas.
Buď zdráv a brzy nashledanou.....
http://www.youtube.com/watch?v=XKNjVUDQDkA

čtvrtek 9. prosince 2010

Až mě můj Hádesi povezeš

Co na tom, jestli bude svítat či sluneční svit odcházet za obzory
nebudu ptát se koho víc z nás si volí samota široširých obzorů
Hádám, že bude opět mlha stoupat nahoru a uzavírat cestu zpět, až povezeš mě příteli
k druhému břehu, kde už nebolí čas, protože není.
Je tam setmění? Nebo rozednění? Nevím a neptám se; Na to je čas
Počítám vlny, které nás ponesou. 
Bude to s noblesou? Nebo budou narážet tvrdě na skály, které zůstaly dál stát kde je opustíme.
Když sladce spíme a měsíc oblohou nás provází ,černočernou v hvězdném hávu
neumíme ještě číst   zprávu o budoucím, jen sníme:
Tvoříme báseň o možném čase, o možné kráse, o možném žalu.
Můj milý, příteli Hádesi, sedám si na tvou loď; pojď mi vyprávět jak to chodí,
když němě plujeme pustinou mlh. Je pustá?
Mlčíš. Jenom mé myšlenky mluví a mluví, nedočkavé.
Mám v hlavě staletí tvých poutí.; Ne, nermoutím se.Ani pozůstalé nezarmoutím
Loďka se kolébá jak náruč matčina, jak její klín tam na počátku, při porodu
Snad vyplujeme brzy, snad nenecháš  mě čekat dlouho v brodu tápání;
Žiji či nežiji?
Zvedá se odliv, odplouváš....
Necháváš prázdný břeh. A na něm já čekající na další příliv dalších nocí.
Zapomněl jsi mi pošeptat; Já vím. Jsem ve tvé moci.Můj milý Hádesi, příteli v mlze
jedině ty neumíš lhát neb víš kdy přijde náš čas.
Buď zdráv a brzy nashledanou.....
http://www.youtube.com/watch?v=XKNjVUDQDkA

středa 1. prosince 2010

Poslední noc Ferdinantova:

nadsázka jedné víkendové noci:


Zatímco vrah už seděl v nočním kupé a těšil se na poslední večeři, v divadelní šatně seděl roztoužený císař Ferdinand a myslel na svou milou.
Dnes bude večeřet sama.Musí dokončit svou divadelní hru.
A z košile mu prosakovala čůrkem krev:
„Píchl mě jako prase na porážku!“ zlobil se.
„A zrovna před posledním výstupem!“
No, nic.
Zrcadlo ukazuje trpící obličej a svačinářka ne a ne přijít s kafem, které si objednal.
V tom zazvonil zvonek začátku posledního děje.
Zvuk mu připadal jakoby zapnul telefon :Crrrr!“
Statečně se postavil a vydal se na jeviště.
Samozřejmě: svačinářka žvaní s rekvizitářkou a popíjí jeho kafe!
Měl by na ní zařvat, ale mávl rukou. Císař, který by dal najevo city?
Chladokrevně jí pokynul a vkročil dohrát svůj kus.
Zavražděný.
Vlak právě dojížděl v dáli do stověžatého města a vrah se chystal na výstup z vlaku.
Dohráno.
Císař Ferdinand, zastřelený svléká svůj hábit politý krví červeného vína a smutný důchodce od dnešního dne naposled pohlédl do zrcadla.
Vrásčitá tvář svléká masku. Stává se lvem salónů a vyráží do ulice.
Vrah, který vystoupil z vlaku odhazuje knížečku do odpadkového koše. Dílo bylo dočteno a tak se může znovu vrátit do všední noci.