Svému hříbátku

Mé milé dítě, dnes přišel ten čas
kdy zahodils pohádky
prý navždy, za vrátka
kde nechals mne stát
a rozeběhl ses krajinou
za svou vidinou, jako hříbátko
kterému branka se otevřela
Před ním celá velká planina zvaná Svět
Co bych chtěla?
Mohla bych ti závidět nedozírné pláně, naděje
Je velký sen k němuž každá bárka jednou dopluje
I tvoje.
Bude to u tvého rodného břehu?
Snad
tam spolu usednem a budem si povídat
vzpomínat na ztracené pohádky
Neboj se, schovám je
než přijdeš nazpátky