Kdo ví

Milenci, řekněte mi
Jak voní láska?
Jako když oheň v krbu praská
Jsou v očích jiskřičky z plamínků?
Tisíce jiskřiček když kolkol rozhazuje?
Jako to dítě co v matčině klíně slastně vrní?
Líbivou píseň, když vyluzuje?
Či vánek  když větvemi poletuje
To je také láska?
Matčina vráska, když děti jí odcházejí?
Stařenky náruč pro ty co opouštějí vše jí drahé?
Ó, blahé chvíle, kdy si myslíme, že víme
Že jí máme, že s ní usínáme
A zrána otvírá nám den
Blažen, kdo je jí polapen.

in morte boni

Až odejdu z domova, kterému tělo se říká
- nelehko nejspíš budu se ho zříkat
přestože nebylo v něm vždy útulno
nebylo v něm vždy čisto jak by chtělo
občas pršelo do něho slzí
Brzy zapadnou dveře v očích mých 
a ústy rozletím se do nové dimenze
- Oblaka, věřím, že mne přijmete
z katarze v nevědomí my na vědomost dáte
co je to Svaté milování žití