Óda na radostné ráno

Kdybych se, radosti probudila
až ráno vyrojila by se oblaka, dávno tomu
z domu vzlétl by motýl, načinčán
- tleskám mrše noci co tiše ukradla mi sny
Jen zhasni, blesku, pláčeš mi na rameni
že noc jsem pohřbila,
aby napila se zem
- jsem motýl vznešený nad květem ze zlatých létavic, prstenců slunečních
Zní lehounký smích, mých křídel chvění
nese tě na rameni, mé ráno
blesk zhasnul, zapadnul
-  pláč noci, té mrchy se rozplynul v nulovou existenci
Tenčí se stíny, mávám křídly
potleskem zní jejich ozvěna ránem
jsem bezcenná, nic, jen motýl nad svítáním
- Ó, radosti ze vstávání, kde barevného mámení jsem pánem!