O noci a Kupci benátském

Stalo se tuhle za večera, když nešlo mi to spát
vzpomínky vycházely z šera, prý nemám se jich bát
a já se táhle rozbrečela...
...až stanul u mne nečekaně Kupec Benátský,
tolik  let, století už že spí věčností, Co že to autor o něm kdysi psal?
On náhle se mnou rozmlouval
"Mé dítě,co ty víš jaký je život chtíč?
I já ho miloval, a všichni se mi smáli
jak hrabavý jsem, plytký žid;
jenom co potřebovali, pak byli ochotni se přiblížit."
"I stal jsem se prý vážený, na chvíli pouhou;
Však tu historii, lidé znáte"
"A| ty se mne teď ptáš: Co že je život vlastně zač?
Pláč a naříkání, věčné bědování, putování? Snad;
I nade mnou vycházela ta vlahá, svěží rána, a vůně květin
táhlá jako libá píseň ptačí vzduchem chvěla se.
Co po kráse, když smrt je nedaleká?
A přeci také čeká nová, svěží zrození
Jsme koupení i vykoupeni z hříchu,
jsme zrazeni i očistěni; v tichu jsme milováni,
s halasem proklínáni
Všechno je jedna lež, když tomu chceš,
a pravda bolí často víc než lež.Vyber si, vyber,
jen smrt ať počká, však dočká se tě, až přijde na tvůj čas.
Svět utkal mezi mraky tolik, tolik krás,
že život těžko všechny dá ti darem.
Se stárem, truhlicemi vzpomínek je budeš vracet zpět.
Mohl bych vyprávět, ale hle, opět svítá,
je dáno mojím časem odejít
a vrátit klid kde Duše s Duší hádala se o tělo
Smrti to občas sluší, však umřít se nám často nechtělo"
A hodina co láme noc mi Kupce vzala nazpátek;
Blížilo se mé probuzení ze snu o věčném životě
v nahotě smrti daného přestrojení
Smrt není zlá, ona je jenom taková, že uchová
co uchovat je třeba
a proto trvá jako život sám

Kam jsi mi, ptáčku, kam jen jsi uletěl?
Ptáčku, zpěváčku, křidélky když jsi nad domem třepetal
 v hejnu sis hrál na honěnou...
Ptáčku, panáčku na drátech jsi mi notoval trylky své
rozdávals je do ptačích šelestů na cestu
nám, kolemjdoucím, kolem sedícím, hledícím k nebi
Teď ptám se větru, dešťových kapek se ptám
kam zahnaly tě, kam?

Tinnitus/ aneb rozhor pro bláznivé

Tak mluví ticho
když ho oslovuješ
 v domnění, že je přítomna
jeho paní, v lhaní
- tolik se ti podobá stínem
je-li stín hlas
Křičíš, aby tě viděli
smějící se
rozpačitému pohledu
té co ti rozumí
- jsi její bolest
která ji nehodlá opustit