hradbami ticha kroky dýší,
spí v hlubokém temnu nový den;
jak vánek šepot přelétává;
to se stává, když nejde sen....
stulit se k větru prochladlému
stejně jak měsíc nastuzený
co v korunách stromů rozechvívá
náš hovor tichem přesycený....
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat