Slova co zapadala
- nejdříve pospíchala, aby řekla,
a jejich vláha tekla naprázdno
loukou ještě loňské trávy;
Buďte zdrávi, poslové jara!
Sněženky a petrklíče,
podběl zapadaný do ledu co zbyl:
slova mi v tu chvíly propadla
do syrové země a vsála se.
Jemně či drsně se probouzí jaro?
Kdo to ví?
Na louce zůstalo ležet úsloví
"Pozdě honit bycha."
|
|
|
|
Žádné komentáře:
Okomentovat