Ty, koutku louky
v závětří bříz, ty,
zahrádko v dlani jeho
schoulená;
na tobě stero vůní,úsvitů,
pravá poledne i zšírání se probouzí
a odchází za obzory
spát.
I tady jsem doma,
i sem spěchám s návratem
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat