Kdybych byla ptákem a vzlétla do nebes
hledala bych cestičku k domovu
Kde jsi, kdes?
Co roste bez a štěká starý, slepý pes
Dům možná dávno směnil okenice za nové záclony
Co více? Vzpomínky jako větrnice ženou se
- pohony pro jepice zvané dny - ulétly
Já nejsem ptákem, nevzlétnu k nebesům
cestičkou k domovu vracím se k loňským dnům
domů jdu, do světnice, kde, nikdy více už nesednu
k prostřenému stolu, kde sedalo mé dětství
v klíně maminčině, spolu v lásce
tak krátce tomu
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat