Sedíce před zrcadlem češu si vzpomínky
Zlatý vlas proplétá se mi prstýnkama
Zas sama vzhlížím si do tváří
Maminko, záříš tam úsměvem
S tatínkem podáváme ti dlaně
Na ně spadal všechen ten čas
Vpletl se do hlasu nesoucí pohádky
To se stmívalo na obloze
A my blaze usínali v naději, malí že nevyrosteme
Kde jen jsou pramínky co tryskaly v lásku?
Na čele sečetla jsem vrásku
K ní roky co nás rozdělily, já dospěla
Vy jste se vytratili. Kam?
Do srdce, do obrazu, do vzpomínání
Jste strání, kterou procházím znova a znova zpět a tam
Když češu si vzpomínky u zrcadla
Když vzpomínám
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Ano, tak to bývá, i já chodím, zpět a tam a vzpomínám.
OdpovědětVymazat