Beránku Boží, jdem, lidé cestou dalekou
trápení pozemské před sebou, v radosti prostí sdílíme
co v životě nás nemine. Tys nesl kříž
a korunu trnovou; je naše tíž, co v údělu až pominou
v údělu všeho sdílení jak život náš se promění
jak jara zmaru kraj opustil, i ty nás vede na poušti
a otvíráš srdce co studánky čerstvé vody
žízní nás nenecháš zhynout, láskou dovedeš do svobody
vzkříšení, z něhož vstává i další naděje, kterou nám dáváš
Nepomineme kdo milujeme, beránku Boží
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat