Jsou prázdné okenice hledící do krajiny
zpuchřele pusté sčítají viny
samoty, dilama otevřených dveří
kde stačí vzít za kliku
a vejít -ústy co zůstala němá
po schodech, zubech času
které už jen vrzají
po zpod střechu
očima propadají se pavučiny
- prochází stíny minulých
a jen smích větru prohání se kolem nás
To se prázdný čas prohlodal
Ach, kudy se navrátit na počátek
snem.kterému
jsme otevřeli dokořán?
Žádné komentáře:
Okomentovat