Kolik že už je nám let?
A zdali už poznáme se se světem?
Kdo ví, zda on nás stihl objevit
v tom čase spolu;zatímco v tebe
obléká se v šeď, mé dívčí tělo
poznenáhlu navléká se v letokruhy vrásek,
jako strom kde dozrávají plody k opadnutí;
skláníš se, prý si k nim přivonět,
na mé skráně se skláníš;
smířlivě hnízdíš polibek doprostřed čela
jako když včelku přivábil svěží květ.
Zda jsi to chtěl?
Já chtěla jsem.
Možná naposled....
úterý 18. května 2010
pondělí 10. května 2010
Na lavičce sedíc
jen tak; dívám se do oblak
a sčítám na nich vlnobití;
jenom tak, pro sebe hledím do nebe
zatímco kolkolem prorůstá stín všechápavých větví.
Zdá se, že se potutelně usmívají
cosi si ševelíc s přelétavým hmyzem
pro mně dosud nesrozumitelnou řečí;
- Ještě nevím, že vrůstám mezi ně.
Nevinné hříčky májového podvečera!
Slunce se kutálí svou cestou do dáli;
tam co se probouzím je příchuŤ milostného šera
a mlčenlivé větve přitakávají mým odcházejícím snům.
Právě jsem pochopila o čem že je řeč.
sobota 8. května 2010
V čase
O práh času já zakopla jsem : to věčnost
nastavila zrcadlo: tělo už stárne
zatímco, Duše, klopýtaje krajinou
je stále tentýž nepopsaný list
do něhož jako památníku
skládají herbář prožitků
co hledají tě ; jsi sluncem,
svítání v krajině teď,
vzápětí zapadáš jako vzpomínka.
Nocí jsi, do níž se propadají sny,
plamínek k domu.
Kdo tě minul je pouhá chvilinka ;
k tomu všemu.....
nastavila zrcadlo: tělo už stárne
zatímco, Duše, klopýtaje krajinou
je stále tentýž nepopsaný list
do něhož jako památníku
skládají herbář prožitků
co hledají tě ; jsi sluncem,
svítání v krajině teď,
vzápětí zapadáš jako vzpomínka.
Nocí jsi, do níž se propadají sny,
plamínek k domu.
Kdo tě minul je pouhá chvilinka ;
k tomu všemu.....
pátek 7. května 2010
prosba o spánek
bezesné noci, Bohu pronesená
Svlékni mě, Bože z myšlenek
a odlož mé tělo k spočinutí,
není zbytí; je tmavá noc, tichá,
jenom mne neopustil uplynulý den
Bože, prosím tebe, chci otevřít nový
nepopsaným listem, dovol mi.
Děkuji za sny, které zastřou pak negace
oděné do nitra pramenem odpuštění...
pondělí 3. května 2010
neděle 2. května 2010
kapička krve jen na papíru
jAnotace: maličký příběh všedního dne:
Na papír spadla jen maličká kapička krve;
to jehla píchla do prstu,
když pospíchala za nití zašít záplatu;
Nu, a tu
spadla na papír kapička krve jen
jako mašlička, už usychá;
chudičká stopa všedního dne
to jehla píchla do prstu,
když pospíchala za nití zašít záplatu;
Nu, a tu
spadla na papír kapička krve jen
jako mašlička, už usychá;
chudičká stopa všedního dne
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)