O práh času já zakopla jsem : to věčnost
nastavila zrcadlo: tělo už stárne
zatímco, Duše, klopýtaje krajinou
je stále tentýž nepopsaný list
do něhož jako památníku
skládají herbář prožitků
co hledají tě ; jsi sluncem,
svítání v krajině teď,
vzápětí zapadáš jako vzpomínka.
Nocí jsi, do níž se propadají sny,
plamínek k domu.
Kdo tě minul je pouhá chvilinka ;
k tomu všemu.....
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat