vánoční

...zas už je tady tajemný čas
nebe plné hvězd, i tentokrát je bez komety
v kolébkách opět volají děti, že přišli na svět
další čekají na dárky, kupují lásku
nejstarší doufají ve spasení

Jak jde život?

I osedlal si poutník život sotva se narodil
a chtěl s ním letět nad oblaka
ne orat, vláčet brázdy, sít
Chyt ale špatný konec ohlávky
 a spadl do propasti
Ne ty, to já tě povedu
od hroudy k hroudě
budeme sázet, sklízet úrodu svých plodů pozemských
 I ztichl poutník, sklonil hlavu
Život je v právu, nasadil jho si na svůj hřbet
 a vykročil vpřed za štěstím
S ním den vydal se na svou pouť
měl zlatý věnec co pecen chlebový
a krajáč oblak bělostných mu nes

Bloud, chtěl-li tomu uniknout
Dojíti třeba nejdříve mu
 až doveden bude k sídlu hvězd                           

Ó, živote náš

Ó, živote, prameni vytrysklý z lůna
rozprostíráš se kol dokola   hledaje cesty k řece
-  potokem se staneš; omílá tě kamení jak běžíš životní poutí.
Nakonec moře bude tvá milosrdná smrt

vánoční

Sesedli k společnému  stolu, spolu podali si ruce
 a jejich srdce stejně jak svíce adventníé
svátečně plápolala; více že čeká je jistě
budoucích šťastných, společných chvil

Rampouch na střeše se něžně rozzvonil
- nebo že by se to zdálo v té stříbrné noci vánoční?
Sní každý z nás v písni, v koledě pospolitě zpívané
... Nastává její čas.

Klid a mír našim duším

Balada o padlé ženě

Umřela takhle zavečera
- jakého bylo že dne včera?
Pršelo? Sychravo? Běžná věc;
tak odívá listopad prosinec...
Byly Dušičky
- Plamínek maličký jejího dechu
nezahlédl nikoho pro potěchu, než že odešla
nic víc...
Svíce jí dohořela, zcela předčasně
- Jaké že nedošlo k ní přání?
Nakrásně snila; obyčejného citu,kdyby měla
brání jí osud...
Dosud sama, jediná v světě lidí
- Blízcí jsou vzdálení, nevidí.Co jim po tom?
kam že se ztrácí...
Jako ti ptáci co odletí s podzimem
- Zem, studená, syrová
tak si mně vem! Vem si mých kostí!
bez lítosti...

V šeru utkaném dýmem z cigaret, kde váznou slova
- Znova a znova lovila lásku
Tam bral jí s sebou vždy do úkrytu lovec citů
před rozkvětem. Jeden za druhým...
Tam posbírala jako smetí zárodky dětí
- Chtěla je hýčkat, chtěla je milovat
Však co je hlad po lásce kde krajíce se nedostává?
I tenhle cit jí někam spadl...
Co tedy s životem?
-Prozoufat se jím?
Stáří se plazí jako ten dým z cigaret a alkohol jímá
myšlenky co mohlo být príma, kdyby bylo...
Není
- Ráno zas přijde rozednění
Klec zvaná žití se otevřela; z ní vyletěla duše
Netuší ještě co jí čeká...
Řeka bez konce, bez dne a bez návratu
- Jen život,jen ten je tu
dál a dál hladový po obětech a jejich dětech...

z rozhovorů se svým tělem:

Moje záda, mám vás ráda, to vy víte
proč se na mne zlobíte?
Ty se divíš? Vždyť tak chybíš, když nás obnažuješ větru
jako by jsi neměla pro nás delších svetrů.
Svetry máš, a nestíháš, nedbáš svého těla
za to mi tě podáme z rána do večera....

Krčku, krčku, co ty chceš,že tak na mě hubuješ?

"Že jsi málo cvičila,když jsmi cvičit slíbila"

Však já dneska celý den s tebou, s hlavou hýbala.Co bych jinak dělala?

"Proto, milá, proto jen nejsem s tebou spokojen...

 

Měla hlava, měla ale náladu,

že prý nespí, zůstala prý o hladu

dobrých zpráv já krmí nedala jí

jenom splašků ať se nají

a tak trucovala

a spáti mi nedala

Pozdrav...

Až zavelí opět hlas slovíčkům, slovům pokládat se v básně
 bude zas krásně v chvílích s nimi vím;
...avšak já nebudu  s nimi: rýmy mi půjdou hlavou sami.
Já s vámi nebudu v ten čas.
 Přikládám ale polínko do ohně, v něm vrývám odkaz paní Poezie,
ať jisker od ní mezi vás se vlije, i mého srdce plamínek