I osedlal si poutník život sotva se narodil
a chtěl s ním letět nad oblaka
ne orat, vláčet brázdy, sít
Chyt ale špatný konec ohlávky
a spadl do propasti
Ne ty, to já tě povedu
od hroudy k hroudě
budeme sázet, sklízet úrodu svých plodů pozemských
I ztichl poutník, sklonil hlavu
Život je v právu, nasadil jho si na svůj hřbet
a vykročil vpřed za štěstím
S ním den vydal se na svou pouť
měl zlatý věnec co pecen chlebový
a krajáč oblak bělostných mu nes
Bloud, chtěl-li tomu uniknout
Dojíti třeba nejdříve mu
až doveden bude k sídlu hvězd
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat