Dívčí polibek jen

Růžové maliny před dozráním
a tělo ještě v rozpuku
- miláčku, co ti ještě brání
vzít ruku rozechvěnou
má -li tvou záruku
že chtěnou je?
Ponoří se ti do úst polibkama
do očí vpluje;
Však běda sama-li zůstane
tak sluje samota, v ní zahyne
malina před dozráním utržená
-
na prahu zbude jen nahá žena

Gentleman Čas

...stařičký
má v očích jiskřičky schovaného mládí
vzpomínky v nich jako plamínky chvějí se
- na míse poskládané dary
- city jak šály jak jsme mu navlékali v toku let
Ó, ten by mohl vyprávět!
Tak zve nás k hostině, kde čeká
rozdávat nadějí,snění do závějí

- mladý věk zas a zas vstupuje mezi nás
 

Gentleman čas

Říjnová

...jako zlatá psaníčka snáší se k zemi slovíčka,
 která roznáší vítr ze stromů, 
 ta, která si celé léto zpívaly, 
A teď si dopisují v krajině se zemí a nebem

 Začíná chlad, budeme spát a spát....

Dalajlámova modlitba

Dalajlámova modlitba

 

 

Ať se stanu v každé době, nyní a navždy
ochráncem těch bez ochrany, 
vůdcem pro ty co ztratili cestu, 
lodí pro ty, kteří plují přes oceán, 
mostem pro ty, kteří přecházejí řeky,
úkrytem pro ty co jsou v nebezpečí, 
svítilnou pro ty, co nemají světlo, 
útočištěm pro ty, kdo nemají kde hlavu složit 
a sluhou pro všechny potřebné.

Letěli jsme

Letěli jsme ránem
- chtěla bych ti říct
navlékls mi křídla
- nezbývá už nic
proplétám se slunce
- jako mraků let
zlaté nitě  cestu spletly
- nevrátí se,

....není cesta zpět

Pro přítelkyni, Klárku

....Tady nezpívá skřivan
ani moře nenaráží do skal svým příbojem,aby obejmulo zem
 jen s podzimem Meluzína zalézá si do komína
a krajina hor  na sebe obléká čtyři roční doby
Kopce obrostlé smrkovým, cestičky jimi prošlapané
potůčky, oblázky, borůvčí rozsypaná do mechu, louky i stráně
Až pro potěchu  jeřabiny navléknou zas  rudé korále
- léto bude mít opět namále  a krajina začne převlékat svůj šat
budeš- li usedat k oknu a hledět do dálky a vzpomínat si na ně?
Budeš, já vím.
Vždyť si s tebou rozpráví co neví ti, kteří neslyší;
co šeptá tohle zátiší když vnoříš se v něj
- i když odcházíš...
Tak tiše jak jen může znít DOMA

Jen tak

Hej, milý kluku jsi tam?
Čekám tu ve svítání
Mám hlavu jak růžový sen
Mám v něm jen jedno přání
Dřív než se rozplynu v den
Běžet chci s tebou strání
Před námi třešňový sad
Budem si zdobit ústa
Sladké jsou k zulíbání

Hej, kluku, tak pojď
Prolétnem spolu strání
Tam, kde je třešňový sad
Budem hrát o snídání
Dřív než se rozplynu v den
Tak dej se do líbání
Jsem jenom růžový sen
Mám jenom jedno přání
Zůstat ti co svítání

Mít, mít mě rád
Jediné přání
Hej, kluku, tak přijď!

Řekni mi můj motýle, proč cítím se tak  opile,
když za tebou letím
si z květu na květ přivonět
a pod sebou
 celý svět
jak radost dětí
co prvně zvládli první krok
a za sebou mají první rok
kdy mámy měly objetí
a tátovo dojetí
co vše už umí
Já letím teď s tebou krajinou
co neměnila bych za jinou
co slunce zlatem přede
 na bělavých oblacích plujících mořem oblohy
Sletěla bych do snů co nám tak schází.
 návratů, které vítr sráží...

Tak pověz mi můj motýle, proč cítím se tak opile
když za tebou letím
Zda nebude to přeci tím, že prý už dávno nepatřím
mezi děti....

Svému hříbátku

Mé milé dítě, dnes přišel ten čas
kdy zahodils pohádky
prý navždy, za vrátka
kde nechals mne stát
a rozeběhl ses krajinou
za svou vidinou, jako hříbátko
kterému branka se otevřela
Před ním celá velká planina zvaná Svět
Co bych chtěla?
Mohla bych ti závidět nedozírné pláně, naděje
Je velký sen k němuž každá bárka jednou dopluje
I tvoje.
Bude to u tvého rodného břehu?
Snad
tam spolu usednem a budem si povídat
vzpomínat na ztracené pohádky
Neboj se, schovám je
než přijdeš nazpátky

pro opuštěného milováním

Lásko, polib křídly opuštěného milováním
usíná s lhaním, že nejsi víc než přelud
- bloud blouznivě bloudí bludným snem
v něm je tvá mrtvá schránka, hnilobná ulita
 Ale ty jsi motýl, který znovu a znovu vzlétá
- jsem  ta, která ho odkojila a vítá ho zpět
znova a znova

Jarní Eldorádo

..když zima svléká bílý kožich

Ó, láry fáry! to na zem padají cáry bláta
 a ta je rázem flekatá

jak ustlali jsme na podzim
tu ukazuje nahatá

A přesto sukénky sněženek, barevná očka  petrklíčů

cinkají zlatým klíčem, tím, který paprsky strkají do zámku
z hlíny uplácaného

Co nevidět vstane na stero lučních květů  a  travisek
 - přiměje se k světu

a stromům pupeny rozevřou dlaně,aby na ně usedli
první zatoulaní čmeláčci

...i bude jaro mezi námi, halelujah!!!

Všichni naši budoucí

Všichni co po nás přijdou jsou v nás

vzrostlí

 jako strom uprostřed krajiny

jeho kořeny

pramen, který povstal ze země

stékaje z hor

dolů, protéká dlaněmi luk a strání

do moře

Tak také ti, kteří přijdou po nás

budou mořem

objímajícím  hroudu, kde jsme byli počati

Chyť si mne

...chyť mě, motýla letícího krajinou tvých snů
blankytnými křídly hladím ti tělo
a vůní posečených luk
chyť mne, motýla než se propadnu  nazpět do tmy

Je taková

...má vlasy havraní a pózu laní,
ze spaní tě vyhání
  a její oči jsou sítě 
kterými si tě uloví

a možná zraní!

zimní...

- Jen se lidi koukněte jak jen krásně je tu

Jen se lidi koukněte jak krásně je na světe, jak jen mu to sluší

sníh maluje po stráních zlatou a sříbrnou tuží

na pláních vlny a vlnky foukaných závějí

s nadějí jsou psány stopy srnek a hejn vraních

na sníh kde že tu byli v tu kterou chvíli

po stružce z potoka mráz chvíli maloval ledových květů

- Jen se lidi koukněte jak jen krásně je tu

Básničky- cestičky

Básničky- cestičky sázené slovíčky, kde máte patníčky 

kam bych se usadila a dívala bych se skrze vás na čas máje, čas lásky;

nebo bych prošla se prvními vlásky, stařecké vrásky bych v nich ohmatala? 

Ó, třeba bych se smála nad slovy šťávy první čerešniček, 

nebo bych sklízela ze strouhy z prvních tu podbělíček....

Ba ne, básničky, cestičky, zatoulal se mi ve vás můj pantoflíček zvaný rým

Hrál si na zimu a přifoukl do mysli závějí

Tož, k románu ve zkratce se projdu raději,

je lehčí ho číst než obracet ve vás slova co za listem list ..

Snad příště vydám se po stopách rýmů

 a znovu a znovu vás budu číst

optimistická v pesimismu

Nevěš hlavu, není ti dáno
být víc než slunce
co vyšlo ráno
vždyť mraky se skupují na obloze
a stejně přejdou
krátce či dlouze, co na tom
strom rostoucí do nebe
se stejně tak nedotkne
jeho výšin
-Tišina duše je klid
který je uložen
jen a jen ve tvé hlubině

Až budou padat hvězdy

 Až budou padat hvězdy bude zas temná noc
-To jenom závoj, opona zastíní slunce jak praví hvězdáři
-Hvězdy jsou děti, jenom zazáří, a drobný pláč je rozsype krajinou
-Přeji si uchopit ten klid, že vše je jak má být
-Řekl jednou starý pán a složil ruce v klín, oči otevřel dokořán
-To bránu k duši dal všanc odchodu, ať dají jí křídla nebesa
-Až poletí k nim, do jejich náruče, ať nepláčí ti co zůstávají
- I pro ně přijde si čas