Řekni mi můj motýle, proč cítím se tak  opile,
když za tebou letím
si z květu na květ přivonět
a pod sebou
 celý svět
jak radost dětí
co prvně zvládli první krok
a za sebou mají první rok
kdy mámy měly objetí
a tátovo dojetí
co vše už umí
Já letím teď s tebou krajinou
co neměnila bych za jinou
co slunce zlatem přede
 na bělavých oblacích plujících mořem oblohy
Sletěla bych do snů co nám tak schází.
 návratů, které vítr sráží...

Tak pověz mi můj motýle, proč cítím se tak opile
když za tebou letím
Zda nebude to přeci tím, že prý už dávno nepatřím
mezi děti....