Pro přítelkyni, Klárku

....Tady nezpívá skřivan
ani moře nenaráží do skal svým příbojem,aby obejmulo zem
 jen s podzimem Meluzína zalézá si do komína
a krajina hor  na sebe obléká čtyři roční doby
Kopce obrostlé smrkovým, cestičky jimi prošlapané
potůčky, oblázky, borůvčí rozsypaná do mechu, louky i stráně
Až pro potěchu  jeřabiny navléknou zas  rudé korále
- léto bude mít opět namále  a krajina začne převlékat svůj šat
budeš- li usedat k oknu a hledět do dálky a vzpomínat si na ně?
Budeš, já vím.
Vždyť si s tebou rozpráví co neví ti, kteří neslyší;
co šeptá tohle zátiší když vnoříš se v něj
- i když odcházíš...
Tak tiše jak jen může znít DOMA

Jen tak

Hej, milý kluku jsi tam?
Čekám tu ve svítání
Mám hlavu jak růžový sen
Mám v něm jen jedno přání
Dřív než se rozplynu v den
Běžet chci s tebou strání
Před námi třešňový sad
Budem si zdobit ústa
Sladké jsou k zulíbání

Hej, kluku, tak pojď
Prolétnem spolu strání
Tam, kde je třešňový sad
Budem hrát o snídání
Dřív než se rozplynu v den
Tak dej se do líbání
Jsem jenom růžový sen
Mám jenom jedno přání
Zůstat ti co svítání

Mít, mít mě rád
Jediné přání
Hej, kluku, tak přijď!

Řekni mi můj motýle, proč cítím se tak  opile,
když za tebou letím
si z květu na květ přivonět
a pod sebou
 celý svět
jak radost dětí
co prvně zvládli první krok
a za sebou mají první rok
kdy mámy měly objetí
a tátovo dojetí
co vše už umí
Já letím teď s tebou krajinou
co neměnila bych za jinou
co slunce zlatem přede
 na bělavých oblacích plujících mořem oblohy
Sletěla bych do snů co nám tak schází.
 návratů, které vítr sráží...

Tak pověz mi můj motýle, proč cítím se tak opile
když za tebou letím
Zda nebude to přeci tím, že prý už dávno nepatřím
mezi děti....