Mamince

Maminko, budu ti zase jednou psát
- za oknem vlnobití oblak
jenom tak pluje si bezčasím
zatímco nám hodiny ukrajují přítomnost
- společné chvíle už jsou jen host vzpomínek
takový malý plamínek co nám zahřívá dlaně
Na ně jsme se položily tvářemi, polibky
-tak málo, málo v široširém čase stihly jsme
 a zase pospícháme; jenom ty čekáš

- jsme jako řeka valící se vpřed
a ty jsi břeh objímající nás pevnou jistotou

Kde jenom jsou ty časy společných chvil?
Utopily se?
A zase oblaka překrývají mraky, jako koráby
odvážejí taky úsměvy co jsme si daly
- v dáli  zapadají za obzor
a nové vyplouvají, lodičky nadějí
Zda měla jsem tě ráda?
Já měla jsem tě ještě raději, maminko
- budu ti zase jednou psát
za oknem vlnobití oblak pluje
a vzpomínky v nich nesou se
- na návrat....