...chce se nám žít...

Větérku hrající si v koruně staříka,

vánku co rozhazuješ jeho krvácející listoví

jak zlaté krůpěje krajinou ženeš je

je podzimní čas plný chmur

 a i ty se za chvilku změníš

ve van, ve vichr

a rozletíš se s nimi 

rvát se o život

zatímco nahý stařík bude dál trpělivě 

čekat na jarní dotek

až se i ty, znovuzrozený vrátíš

navlékat poupata ze kterých se narodí

vše co jsme pohřbili

Listopad

Myšlenky letící jako ptáci
rychlostí oblak v zapomnění
co minulo už dávno není
- mrtvolné tlení sní znovu o životě
Nad hroby  rdí se plameny svíce
a korálky krvavých jeřabin
zas dítě navléká si
Co zbylo krásy v cárech strhaných
ví vítr co se plazí obnaženými korunami
- slunečním dotekům se brání
Zas zbudeme si s výčitkami sami
co bylo kdy v životě mezi námi

...havrana zní zas krajinou volání
,,již nikdy více, již nikdy více,,