vánku co rozhazuješ jeho krvácející listoví
jak zlaté krůpěje krajinou ženeš je
je podzimní čas plný chmur
a i ty se za chvilku změníš
ve van, ve vichr
a rozletíš se s nimi
rvát se o život
zatímco nahý stařík bude dál trpělivě
čekat na jarní dotek
až se i ty, znovuzrozený vrátíš
navlékat poupata ze kterých se narodí
vše co jsme pohřbili
Žádné komentáře:
Okomentovat