modlitba za lásku, která nemůže zestárnout:

http://www.youtube.com/watch?v=UuETIa18a1Mhttp

Milý Petře tam v nebeských výšinách: všichni jdou za láskou, a já se modlím stále tvojí modlitbou: možná mi právě vrací Bůhlásku, kterou jsi s sebou vzal. Vychutnal jsi ji do dna pozermského? Kéž je ti věrná v nebesích. Máš tam svou krásnou ženu:

a zde jsi zanechal verše, které jsem ti předala v jedné z posledních možných setkání.

Tudíž ti je opakuji:Milý kluku duše něžné a zranitelné, který jsi nestihl zestárnout a zatrpknout....

Můj milý, je to tak:

svou lásku jsme nedomilovali

v pokoji číslo 26.,

modlitbu za lásku

jsme v něm postráceli;

chodil jsi po špičkách

 a Ester, židovská dívka vyprávěla,

o náhrobním kamenu tiše pěla;

povídej, jenom povídej

hvězdička blýskavá nás provází;

víme oba, že nevíme

kdy přijde to děvče; je ještě dítě;

kolik jí jenom může být?

Tak sedm prázdných dnů vstoupilo mezi nás

a Hadith se ti do snů plete

jak dívka z perel

 a holka s bílou halenkou;

jdou tiše všechny spát

do vzpomínek, plamínek,

který poví

co je to láska?

Lásko, zdalipak slepá jsi?

Má lásko, cožpak slepá jsi snad?
Máš ve svém znaku vinohrad,
kde hroznů tvých můžeme sát;
ty ale ptákům nalétat dovolíš,
připustíš hrozny ty vyzobat
Co zbude nám? Z mízy nových hroznů
dáš,dozrát, nabobtnat
Proč lakomá zdám se, 
když sama ochutnat chtěla bych 
a poté rozdávat těm, kteří žízní?
Ptáci svobodní tvou přízní ví,
i oni hladoví

sněží, sněží...

..sněží, sněží; 

bělostné baletky 

běží krajinou,

vítr je drží v náručí,

učí je tančit

po střechách ,

po stromech v aleji,

chodníkem, silnicí...

znavené sedají na čepici,
do vlasů vplétají se 

kolkolem

všude se houfně  sesedají,

a poté už jenom čekají,

že snad konečně roztají

vždy, když mně lásky opouštějí

pláču do polštáře,

aby nikdo neviděl

mé prázdné tělo, duši nabytou k prasknutí;

Kdo by záviděl

vše co mně opustilo?
Chtěla jsem létat jako pták,

jak motýl ze štěstí na štěstí,

lásky mé byly jako drak,

ryly mi bolesti do pěstí

_tisknu je, svírám,

duši si rozedírám do výčitek;

V hlavě mám smutek

Kam až jde moje vina?

Jsem příliž líná milovat?

Či příliž poutám touhu vytrvat?

Mám krutý hlad po věrnosti;

zatím mi zbývají jen holé kosti;

chci -li je vyměnit

jsem bita...

nářek opuštěné milováním:

Moje ústa tak pustá po políbení žízní,

vody v Nilu je málo, 

málo se urodilo i klasů milostných;

mám čekat sníh,

trýzní až ledový schladí rozpálenou zem mého těla,

dá vláhy dotekům.

_ To chtěla bych

až Orgie vášním znovu vryje nová koryta pro smích.

Dá napít vláhy nadějím, 

že ještě rozkvetu, znovuzkrásním,

budu podobna těm nejjemnějším básním

 _ Pak podám ti klín svůj

co pohár vybraných pochutin a slastných vín....

Krajinami s Romanem

cestou necestou poutník jdoucí se zapomenul v závětří domoviny;

kde nic tu nic,

jen stíny slunečních oblaků, 

mezi nimi nebeská pláň, 

stromy zapomenutý 

a vrásčité úhory.....

někde tam sestoupila obloha, 

ptáci vzlétly, aby uvěřili, 

a teď celé hejno postupně letí k její hladině. 

Jen alej topolů 

nepohnutě čeká než spolkne ji sluneční řeka

...a  soutok cest se již  slévá do zátoky, 

kde svléká se den, 

hladina polyká sluneční kotouč; 

němé tváře hradeb na skalách jen trpně přihlížejí 

jak že se vše bortí do noci....