cestou necestou poutník jdoucí se zapomenul v závětří domoviny; kde nic tu nic,
jen stíny slunečních oblaků,
mezi nimi nebeská pláň,
stromy zapomenutý
a vrásčité úhory.....
někde tam sestoupila obloha, ptáci vzlétly, aby uvěřili,
a teď celé hejno postupně letí k její hladině.
Jen alej topolů
...a soutok cest se již slévá do zátoky,
kde svléká se den,
hladina polyká sluneční kotouč;
němé tváře hradeb na skalách jen trpně přihlížejí
jak že se vše bortí do noci....
Žádné komentáře:
Okomentovat