Milý Petře tam v nebeských výšinách: všichni jdou za láskou, a já se modlím stále tvojí modlitbou: možná mi právě vrací Bůhlásku, kterou jsi s sebou vzal. Vychutnal jsi ji do dna pozermského? Kéž je ti věrná v nebesích. Máš tam svou krásnou ženu:
a zde jsi zanechal verše, které jsem ti předala v jedné z posledních možných setkání.
Tudíž ti je opakuji:Milý kluku duše něžné a zranitelné, který jsi nestihl zestárnout a zatrpknout....
Můj milý, je to tak:
svou lásku jsme nedomilovali
v pokoji číslo 26.,
modlitbu za lásku
jsme v něm postráceli;
chodil jsi po špičkách
a Ester, židovská dívka vyprávěla,
o náhrobním kamenu tiše pěla;
povídej, jenom povídej
hvězdička blýskavá nás provází;
víme oba, že nevíme
kdy přijde to děvče; je ještě dítě;
kolik jí jenom může být?
Tak sedm prázdných dnů vstoupilo mezi nás
a Hadith se ti do snů plete
jak dívka z perel
a holka s bílou halenkou;
jdou tiše všechny spát
do vzpomínek, plamínek,
který poví
co je to láska?
Žádné komentáře:
Okomentovat