Aprílové.
Včera jsem si, chalánečko milá pesničky moravácké půšťala a do srdéčko svěžijo vody čiré přilévala.
Šak mám propletené v nářečí českomoravko- slovácké, spletené v kytičku přepestrou, voňavou .
Sama jsi krajinou od Codska k Sovácku Moravou chodívala, báchorky sbíravala. To ještě s Němcom dobre bývalo.
Lásky bylo mezi vámi ještě, zdali že ano?
Šak tvoje Báchorka poviedková Chyše pod horami zo Slovácka vzešla, když jste
s mužom obcházeli, on služebně činným byl ,ve vážnosti.
Nazpět k velikonocím, Barunko: cítíš vůni země, kdy se derou sněženky, petrklíčky, bledulky, podbělíčky?,rozevírají zem z prvních a natahují se za sluníčkem.
Mám záhonky co louku, nechávám jim volnost. Bledulek ubylo, jsou vzácností. Zato krokusky- šafránkové kvítí k sněženkám přidávají barevného, fialového, žlutého. Také petrklíče šlechtí do pestrobarevných sukének do oken a dalších květů přepestrých okenice zdobí.
A děti vesnic a malých městeček kde tradice zůstaly obíhají s koledou. Jen města popanštěle zastírají srdéčka. Co kdyby okolní zvěděli, že ještě myslím na nějaké lidové zvykly, natož na náboženský odkaz jakéhosi smyšleného Ježíše zmrtvýchvstání?
Tak potajnu, v kruhu rodinném a příbuzenském stejně jak vánoc i oni velikoc zastírají do mamonu. Jen a´t vidí druzí, mám na to a to!
Ale ani oni neodolají radosti z odchodu Morany a návratu Vesny, pohanských zvyků před pokřestění svátků jara.
Vždyť na počátku tisíciletí, v jeho kolébce došlo k prvnímu smíření mezi křesťany a pohany díky králi Dagonu a svatému Vavřincovi. Ruku si podali a část pohanských tradic do křesťanství přidali. Mezi nimi právě velikonoce, které si křes´tané přijali coby zmrtvýchvstání Ježíšovo. Smrt Moraně- zimě zlé a lásky návrat.
Tak to je opravdu míronosné propojení, které otevřelo cestu křesťanství.
Leč lidé jsou, Boženko, to už vážněji, lidmi závistivými, nepřejícími, mocichtivými. Proto své ambice být božštější než Bůh na papežovi postavili a jiné myšlenky zastírají.
Dneska je, Boženko daleko víc nevěrců než ve tvé době, zato daleko víc papežtějších papeže co opět stírají víru kohokoliv druhého, která by povolila druhému svobodu a odloučení z jeho stáda. Co na tom, že stádo jiný pastýř vede? Nemá mít on ovcí svých.
Obětní beránkové se dávno stali jen symbolikou co do porážek. Dnes se obětují spíš duševním strádáním druhých, hladem po pravdě. Ještě se k ní nedošlo.
Škoda.
Důležité, že podvědomí nese radostná čekání stále dál. Tvoří nové a nové pohádky i zkazky o hrdinství doby.
Barunko, tak ráda bych s tebou te´d běžela volná jak pták loukou; je zima ještě, tak pokojně spi. Brzy za tebou přijdu zas. To bude máj; čarodějnic zlých spálíme, přes oheń za lepším skočíme.....
Žádné komentáře:
Okomentovat