Až mě můj Hádesi povezeš

Co na tom, jestli bude svítat či sluneční svit odcházet za obzory
nebudu ptát se koho víc z nás si volí samota široširých obzorů
Hádám, že bude opět mlha stoupat nahoru a uzavírat cestu zpět, až povezeš mě příteli
k druhému břehu, kde už nebolí čas, protože není.
Je tam setmění? Nebo rozednění? Nevím a neptám se; Na to je čas
Počítám vlny, které nás ponesou. 
Bude to s noblesou? Nebo budou narážet tvrdě na skály, které zůstaly dál stát kde je opustíme.
Když sladce spíme a měsíc oblohou nás provází ,černočernou v hvězdném hávu
neumíme ještě číst   zprávu o budoucím, jen sníme:
Tvoříme báseň o možném čase, o možné kráse, o možném žalu.
Můj milý, příteli Hádesi, sedám si na tvou loď; pojď mi vyprávět jak to chodí,
když němě plujeme pustinou mlh. Je pustá?
Mlčíš. Jenom mé myšlenky mluví a mluví, nedočkavé.
Mám v hlavě staletí tvých poutí.; Ne, nermoutím se.Ani pozůstalé nezarmoutím
Loďka se kolébá jak náruč matčina, jak její klín tam na počátku, při porodu
Snad vyplujeme brzy, snad nenecháš  mě čekat dlouho v brodu tápání;
Žiji či nežiji?
Zvedá se odliv, odplouváš....
Necháváš prázdný břeh. A na něm já čekající na další příliv dalších nocí.
Zapomněl jsi mi pošeptat; Já vím. Jsem ve tvé moci.Můj milý Hádesi, příteli v mlze
jedině ty neumíš lhát neb víš kdy přijde náš čas.
Buď zdráv a brzy nashledanou.....
http://www.youtube.com/watch?v=XKNjVUDQDkA