jemně jako by praštěly - stříbrně zrní
Ujíždíme po nich a srdíčka nám hřejí mládím
Prostí a bosí v myšlenkách - dávno už tomu bylo
Takhle že to pan Lada maloval?
Sněhuláci, mrkví nosy, uhlík z očí,
starý kastrol místo čepice
hrají s námi koulovanou jako kdysi
Rybník, vrba košatá, starý vodník třesoucí se nad ledem
Pohádkové vyprávěnky - tetky nad peřím co derou
"Kterou dnes?" Mikuláš, ztratil plášť, vzal tě čert
Špalíček co byl pastelkou , papír od starého hokynáře přísné tváře
a čarami náhle vzniká celé vyprávění.
To ví maličký klouček, Lada Josífek to je
až tady nebude - My budem advent mít
a zase budem snít nad kopečky bílé smetany
Studí nám nosy, ale to nevadí; jsme bosí v myšlenkách
ještě včera dopekli jsme zbylé brambory v ohništi
teď hostíme advent; dáme mu po kousku z obrázků
Zazvoní zvonek a vstoupí Vánoce.
Snad, pane Lado sejdeme se opět po roce!
Žádné komentáře:
Okomentovat